Co se proměnilo ve tvém životě?
Já mám pocit, že jsem daleko klidnější a v úplné euforii z toho porodu. Vlastně jsem nečekala, že ten porod bude tak v pohodě. Bylo to dost dobrodružné, v těch situacích kolem, v ideálním případě jsem si přála rodit doma v noci, chtěla jsem být ve vodě, ale doma nám zrovna netekla voda, tak jsme jeli k porodní bábě. Tam zase neodtékal odpad, tak jsme se přemístili do porodnice. A když jsme tam dojeli, tak byl obsazený bazén. Takže já jsem nakonec rodila na křesle, což zpětně vnímám, že nebylo podstatné. Že i přes tyhle vnější věci to bylo super. Nečekala jsem, že to takto zvládnu a teď jsem z toho mile překvapená.
Proč jsi chtěla původně rodit doma?
Já jsem se porodnice šíleně bála, až patologicky. Ale nakonec to bylo úplně v klidu díky tomu, že jsem tam měla svoji kolegyni porodní bábu. Naprosto jsem jí důvěřovala, bylo pro mě podstatný, že mě respektuje, do ničeho nenutí, a že se mnou ten proces porodu sdílí. Vytvořila mi prostředí, kde jsem se mohla odpojit od okolía být sama v sobě. Takže pak nehrálo roli, kde jsem. Že je den a jsem v porodnici a já si přála rodit v noci doma.
Příště bych asi řešila jiné věci, ty důležité. Chtěla bych víc klidu, méně přemisťování. To cestování mě vytrhávalo z toho prožitku.
Jak dlouho porod trval?
Od prvních otevíracích kontrakcí asi 4 hodiny. Moc se mi nedařilo pracovat s tou bolestí, což jsem nečekala. Moc se mi nedařilo prodýchávat a uvolnit se do té bolesti. Ale nevím, jestli na sebe nejsem v tomhle ohledu přísná. Zpětněmi přijde neskutečný, že moje tělo tak pracovalo. Byla jsem po porodu po všech stránkách v pohodě, bez poranění, jakoby fyzicky netknutá tím dějem. To mi přišlo neuvěřitelný. Hodinu po porodu jsem se cítila, jako bych nikdy nebyla těhotná a nikdy nerodila.
Vybavuju si moment, když už Anežka lezla ven a já si držela mezi nohama ruku a Anežka se mi rodila do téruky. To bylo krásný, zažít to u sebe.
Jak myslíš, že tvoje zkušenosti od jiných porodů ovlivnil tvůj porod s Anežkou?
Já jsem pořád čekala, že budu něco řešit, že se budu kontrolovat. Že se někde zaseknu, protože se budu jako porodní bába pořád hlídat, jestli není nějakej problém. Ale možná je to v tom, jak to vnímáš. Jestli ty problémy, které mohou nastat, vnímáš jako problém, nebo důvěřuješ tomu procesu. Je možný, že mám tu laťku nasazenou trochu jinde, že ta zkušenost z jiných porodů mi ukázala, že záleží na tom, jak ty si to vnitřně nastavíš. Jaký pohled na tu situaci máš.
Nastal u tebe nějaký poporodní blues?
Měla jsem asi třetí den po porodu. Byl to jeden jedinej den a bylo to teda docela náročný. Jsem tady brečela u večeře a nevěděla jsem proč. Ale myslím si, že v tomhle mi teda dost pomohly kapsle z placenty.
Cítíš se teď jako máma?
Cítím velkou zodpovědnost za Anežku, ale zatím to nemám za své, to že jsem máma. Cítím se posílená jako žena. Vnímám, že mě to hodně zocelilo a že se ještě utvrdil můj názor, že porod je pro ženu posilující zážitek.
Nechybí ti chození k porodům?
Zatím ne, zatím mám pocit, že jsem na dovolený. Asi bych kecala, kdybych řekla, že péče o dítě je brnkačka. Ale přijde mi, že ta péče a trpělivost, kterou dáváš tomu dítěti je nic oproti tomu, když jsi u 30 hodinového porodu, který non-stop běží a ty víš, že to musí jednou skončit, ale stále musíš být v pozornosti a laskavá k té rodící ženě. Věřím, že v mateřství zažiješ určitě těžké chvilky, ale zatím mám pocit, že mě ta role porodní báby naučila nesmírné trpělivosti.
Jaký je tvůj plán? Chceš se vrátit zpět?
Teď vnímám, že chci setrvat v tom klidu. Zůstat doma s Anežkou. Ráda bych se vrátila a doprovázela opět ženy k porodu, ale teď je čas na můj život, moji rodinu.
